Děkuji, rozumím.

Tyto zlehčené ražby byly raženy systémem al marco. Tedy státní orgány zajímala pouze okolnost, aby byl z konkrétní hmotnosti vyražen konkrétní počet kusů bez ohledu na přesnost u jednotlivých mincí. Pak můžeme zaregistrovat velké rozdíly v hmotnosti jednotlivých kusů v řádu desítek procent. Při přerážení 12 krejcarů na 7 krejcary pak otázky hmotnosti a obsahu stříbra v minci nikdo neřešil. Šlo pouze o výměnu kus za kus.

Na tomto základě jsem ochoten připustit ztrátu mědi z povrchové vrstvy postupy k vytvoření hezčího dojmu z mincí nevalné ryzosti na bázi alespoň čištění střížků před ražbou.

Poslední dvě věty byly napsány v kategorickém duchu, což takto nejde napsat.
Proto je opravuji na tato zdělení.

Při přerážení 12 krejcarů na 7 krejcary pak otázka hmotnosti a obsahu stříbra v minci nemusela být s největší pravděpodobností řešena. Mohlo jít pouze o výměnu kus za kus.

Za doklad velkého rozpětí hmotnosti zlehčených mincí zde uvádím rozsah hmotnosti mincí z mojí sbírky. Podotýkám, že se jedná o velmi zachovalé ražby s původní, či téměř původní hmotností.

24 krejcar

8,90 - 9,68 g.

12 krejcar

4,30 - 4, 86 g.

6 krejcar

1,99 - 2,40 g.

Malá poznámka na téma nízké hodnoty stříbra ve zlehčených mincích.

Ono to tak na první pohled může vypadat, ale ve skutečnosti tomu tak není. Např. konvenční 3 krejcary obsahovaly menší množství kovu než zlehčené 12 a 24 krejcary, ale na jejich parametry bylo úzkostlivě dbáno. Zde mohla být důvodem jiná otázka. Konvenční ražby patříly do měnového systému, který překračoval státní hranice a jeho normy musely být dodržovány podle mezinárodních smluv. Naopak zlehčená měna byla ražena ve velkých nákladech pouze pro domácí trh jako náhražka za kvalitní platidla, která byla tezaurována.

oliver napsal/a:

pozor na ty jednotky procent, klidne to mohou byt i desitky. ostatne slitina s ryzosti 250/1000 asi moc vabne nevypada a snaha by spis mohla byt vytahnout to trochu vic, napr. ke 400/1000, aby to vypadalo vic stribrne. ale to jsou opet spekulace.

Zde uvedená ryzost stříbra 0,250 zvýšená o jednotky procent v povrchové vrstvě zlehčených mincí byla reakcí na Vaše včerejší zdůvodnění, že mince o nízké ryzosti se nebělily. Pokud by tomu tak bylo, pak tyto hodnoty ryzosti zde uvedené by měly být v souladu s hodnotami změřenými za předpokladu jisté pravděpodobnosti.

Pokud byly i tyto mince běleny, pak samozřejmě s Vašimi udanými hodnotami ryzosti lze souhlasit. Samozřejmě nelze v teoretické rovině uvádět konkrétní čísla. Ta by musela být doložena na základě rozboru.

hranici ryzosti, kdy se beleni (ci postupy tomu v principu podobne) provadely a kdy uz ne, presne nezname a myslim, ze ani neexistuje.

v grosovem obdobi se bile penize belily (odtud i jejich nazev) a cerne ne (proto mely takovy vzhled a nazev). cerne penize mely ryzost pod 200/1000, takze 250/1000 je mozna jeste schudne.

rozdil take je velikost mince a ztrata na vaze a pevnosti. minci o velikosti a tloustce nehtu nemuzete dlouho trapit, muze se rozpadnout. vetsi a silnejsi minci klidne, vydrzi to dyl.

navic, rimane bezne "vyrabeli" na povrchu temer medenych minci stribrne vrstvicky, takze ta hranice byla spise dana pouzitymi postupy a jejich rentabilitou.

jak to bylo na prelomu 18. a 19. stoleti netusim. mozna by nebylo od veci jit do archivnich pramenu te doby, jsou-li jake.

Děkuji za reakci.

Samozřejmě s tímto tvrzením se dá souhlasit. Mně nejde o konkrétní hodnoty ryzosti, ale o určité logické postoje, které vycházejí z pravděpodobně možného. Pokud by hodnoty změřené vycházely z neutrálních hodnot, samozřejmě nelze zaujmout vysvětlení. Pokud by ale byly naměřeny hodnoty ryzosti 0,280, nebo naopak 0,400, pak obě tyto hodnoty se nabízejí pro vysvětlení, že v prvním případě mince nebyla bělena a v druhém případě naopak bělena byla.

Když už jste si dal tolik práce s vysvětlováním této problematiky, byly by škoda tyto řádky pouze přečíst a nezabývat se jimi hlouběji, i když v mém případě pouze v teoretické rovině na bázi všeobecnosti. Ale musím o tom přemýšlet a dá mně to jistě více, než pouhé přečtení textu.

Zajímavé, pro pohled na tehdejší výrobní praktiky, jsou výsledky. Tyto mince pocházejí ze dvou mincoven, sice se jedná o ražby prvního typu, ale mezi jejich ražbou se událo několik zásadních politických změn. I přesto oba výsledky jednotlivých měřících praktik lze brát v rámci chyby za totožné, což může být přičteno ke snaze dodržování jistých pravidel v rámci mezinárodních smluv.

Za těmito výsledky si dovedu představit i některé nesrovnalosti, které mohly vycházet z faktu nestejných kvalit obou mincí. Navíc obě techniky vykazují ve výsledcích (v obou případech téměř totožných) jistý rozdíl. V prvním případě výsledky ukazují hodnoty pod zákonným nařízením, druhá technika vykazuje výsledky nad touto hranicí předepsané ryzosti. Samozřejmě zde existuje i možná, zde uvedená chyba v měření, navíc i praktiky při výrobě s sebou mohly nést jisté výrobní chyby v mezích tolerance.

Já si tyto výsledky vykládám tímto způsobem:

Naměřené výsledky u obou mincí vykazují tehdejší snahu výrobců o dodržování zákonných nařízení.

Hodnoty výsledků rozborů celkové jakosti slitiny u obou mincí zcela zapadají v rámci neovlivnitelných nepřesností, do předepsané ryzosti stříbra u konvenčních 20 krejcarů.

Tomuto sdeleni nerozumim, jak jste to myslel?

Na druhé straně jsem si vědom, že se v tomto případě jedná "pouze" o dva výsledky nestejně zachovalých ražeb. Tato skutečnost může svádět i k možnosti jisté nahodilosti.

Aby mohly být výsledky brány za zcela průkazné, jistě by musel být učiněn rozbor více kusů mincí, navíc v jednotné, nejlépe dokonalé zachovalosti.