Bylo to myšleto takto:

Dle Krauta a Sterna vyšly podobné hodnoty na 57,9 a 57,7 %, tedy tyto hodnoty jsou pod zákonnou hodnotou 58,3 %.

Naopak podle Vlčka vyšly podobné hodnoty 58,6 a 58,4 %, tedy tyto hodnoty se nalézají nad touto hranicí.

Ajoooo, takhle. No to je proste a neni v tom zadna velka veda.

Je to odlisny matematicky pristup k vypoctu zavislosti ryzosti slitiny a jeji hustoty a vice versa. Spravny nemusi byt ani jeden z nich, ale lepsiho nic nemame.

Take je treba si uvedomit, s jakym mnozstvim materialu pracujeme a jake presnosti lze realne dosahnout z nasi strany a jake nepresnosti byly povoleny (pripadne i prehlizeny) ze strany producenta mince.

Vlckuv pristup je "podrobne" popsan, jak uz jsem zminil, v Hradeckem nalezu. A pak i Jirkou Hanou. Jiste nesrovnalosti v ceske literature s ohledem na Vlckovu metodu diskutuji v clanku "Moravské denáry fenikového typu Přemysla Otakara II. z nálezu Třebíč-Borovina (II) a jejich analýza" (vic to tady nema smysl zasemenovat nudnymi matematickymi uvahami, kdo chce vedet vic, at si to projde). Postup mereni jsem kde to slo zoptimalizoval, zavedl zpresneni (vlhkost, teplota, tlak apod. a jako referenci pouzivam kapalinu s vyrazne lepsi smacivosti, nez voda, coz eliminuje dalsi chyby typicke pro mereni ve vode).

Pristup Krauta a Sterna povazuji za komplexnejsi, dobre prukazny a jasne dolozeny (zabyvali se i jinymi slitinami), clanek je i volne dostupny na webu (pri trose snahy se da nekde vygooglit). Dle vseho byl clanek publikovan jiz v dobe, kdy Vlcek prichazi se svym pristupem, zda byl nekde publikovan ten jeho (mimo vyse zminenou numismatickou literaturu) nevim, nenasel jsem. Je jistou zvlastnosti, ze Vlcek nevyuzil a necitoval drivejsi praci (nebo ji mel vyvratit, ne vsak prehlizet). To se ale posuzuje stezi, protoze formu a zpusob komunikace mezi nim a autorem/autorkou Hradeckeho nalezu neznam a uprimne mne ani nezajima.

Nevim, s jakou presnosti by ostatne provedl u takove mince zkousku ryzosti Puncovni urad, ale pokud to nekoho zajima, muze je tam vyprudit a zeptat se. Nejake informace jsou zde, predevsim "Jakým způsobem se provádí zkouška ryzosti mince a zda je možné ji u Vás realizovat?", "Jaké používáte závazné analytické metody (ZAM) v laboratořích Puncovního úřadu?" a "Jak se určuje hustota materiálů?". Tam demonstrovana hydrostaticka zkouska se hodi pro tezsi mince a mene presna mereni. Nami studovane 20kr by takhle s rozumnou mirou presnosti zcela jiste zmerit nesly. Informace o XRF v tech materialech je zavadejici, cituji "Přibližné stanovení kovu metodou XRF". Zasadni je, ze metoda je povrchova, presna je dost, je ovsem velmi nesnadne zajistit kalibraci apod. O tom uz se ale rozepisovat nechci. Ta cisla z XRF, pokud neni jasne garantovano, ze se jedna o homogenni a reprezentativne odebrany vzorek, lze vzdy brat jen informativne (max. semikvantitativne), dulezita je kvalita (co tam videt je a neni). Informace o koncentracich nelze na mincovnim materialu interpretovat jako ryzost, ale pouze slozeni povrchove vrstvy (XRF neodlisi pokoveni, u soucasne desetikoruny vam rekne, ze obsahuje 100 % Cu, coz vime, ze je blbost).

No a zpet k tem metodam. Oba zdroje, jak Vlcek, tak i Kraut se Sternem, uvadeji nejakou funkci, ktera popisuje vztah mezi hustotou a ryzosti. Spravnejsi bude ta funkce, ktera bude blize realite. To ovsem v praxi znamena mit dostatecne mnozstvi naprosto perfektnich vzorku, coz nemusi byt vubec trivialni zalezitost tak, jak to zni. Navic celou zalezitost komplikuje to, ze mincovni slitina neni binarni, ale vzdy obsahuje nejake to olovo apod. Coz s funkci popisujici hustotu zase nejak zahybe. Tudiz rozdil 1-2 % je skutecne detail, z nehoz nelze seriozne vyvozovat zavery. To snad az u minci z posledni doby, ale ne u minci 200 a vice let starych. Sledovat tam desetiny, nad nimiz se zamyslite je naprosto bez sance na nejaky smysl a vyznam!

Takhle vypadaji obe funkce (modra - Kraut, J. C., Stern, W. B. The Density of Gold-Silver-Copper Alloys and its Calculation from the Chemical Composition. Gold Bulletin 2000, 33(2), cervena - Ing. Milan Vlček, CSc.), dale funkce inverzni a rozdil mezi nimi:

Obrázky:

Děkuji za procházku těmito postupy.

Mohu se zeptat na časovou náročnost, která se váže k oběma rozborům jedné mince?

priprava:
hydrostatika 15 minut
XRF 5 minut

mereni:
hydrostatika dle kvality materialu 15-30 minut
XRF 30 minut

vyhodnoceni:
hydrostatika dle kvality materialu 5-60 minut
XRF pripad od pripadu 5-45 minut

priblizne

Děkuji.

Jestli jsem to pochopil správně, pak čím zachovalejší materiál, tím se doby zkracuje?

chapete to spravne, obvykle ano.

je tam ale druha potiz - manipulace se vzacnym a nebo spickove zachovanym materialem je dost problematicka a i kdyz jsou to metody nedestruktivni, nelze 100 % zarucit, ze se vlivem (jakekoliv) manipulace nemohou na minci objevit nejake vlasove rysky apod. na to je potreba myslet. u stredovekych minci a minci v nalezovych stavech to neni zadny problem, ale u minci, s nimiz se musi delat v rukavickach, to muze jiste riziko prinest.

A samozřejmě mince jsou máčeny v něčem tekutém. 👿 👿

ok, tak jinak to ani moc nepujde. ale pouzita latka je dost inertni.

nebo se samozrejme je mozne uchylit klasicky k vode (za cenu malicko horsich vysledku - u kvalitnich minci to neni tak strasne).

je to samozrejme ale riziko, ktere je nutne znat dopredu a zvazit jej.

toto riziko se ale realne tyka skutecne jen tech nejspickoveji zachovanych minci, kdy uz jakakoliv samotna manipulace s nimi je v podstate rizikem.

Všiml sem si na 2 zlatníku stříbrna svatba několika odchylek na mincích. nevíte zda se jedna o novorazbu nebo jen o jiné razidlo, mincovnu?

Obrázky:

V dnešní době lze pozorovat jistou snahu po ochraně kulturního dědictví. O této problematice se začíná v některých zemích poměrně vážně uvažovat. Pro příklad můžeme uvést Itálii, kde tento zákon již platí.
I když je tato ražba v některých odborných zdrojích vedena ve vzácnosti RRR, ve skutečnosti se jedná "pouze" o zajímavější ročník. I tak jsem na dodání čekal tři měsíce. Součástí zásilky bylo vývozní povolení, které vystavilo italské Ministerstvo kultury a turistiky.

Pokud bude tento přístup pokračovat i v dalších zemích, sběratelé se mají na co těšit.

Obrázky: