no nevím... nedá mi nereagovat. chápu vaše rozhořčení, ale mám pocit, že většina vašich domněnek existuje, právě proto, že nejde ani dokázat, ani vyvrátit.
já se bankovkám nevěnuji, pár jich mám (byť asi sběratel by byl jejich stavem spíše zklamán, ale mě se líbí obrazovou náplní), nicméně u mincí mám osobní pocit, že dosažené ceny jsou často úplně mimo a su rád, když něco vyhraji téměř na hraně svého limitu. odpusťte, ale nechce se mi věřit, že by těch x desítek, možná stovek lidí tahalo limity na max a ještě víš u stovek až tisíců položek, aby si zabezpečilo nějakou cenovou hladinu pro další následný prodej v budoucnu. nehledě nato, že by to takhle byl permanentní stav, tudíž by o nic zásadního nešlo (rozuměj, musí se v to pokračovat... "až by bublina splaskla" - desítky let?). a pokud, jak píšete, že je koupil levně, tak je vše v pořádku a chce na tom vydělat. jiní měli také možnost.
to, že používá různé popisy a pohádky - ano, je to hnus, na druhou stranu pokud je obchodník, tak je to lepší varianta, než aby to "blbě" nafotil, zatajil vady atd. tohle je, bohužel, jeden z prodejních "triků", které se ničím neliší od jiných, které můžeme ve svém běžném životě potkat na každém kroku

Ja vidim chybu (aj) inde. Nie vzdy funguju klasicke obchodne metody: kupujem-predávam, ak mam dobre ceny, skvelu ponuku, tak dobre mi ide obchod, atd...
Jednoducho, velka cast zberatelov je na takej urovni, ze potrebuje nejaku iluziu alebo rozpravku, "Bankovka je zo zbierky", "Bankovku predava nejaky skuseny zberatel", atd... Predava obchodnik? Ani zadarmo!
Dalsia iluzia: cenu urcim ja, nie predavajuci - preto aukro.cz je najlepsie miesto na nakup.. (alebo na predaj?)

Voloda16 napsal/a:
odpusťte, ale nechce se mi věřit, že by těch x desítek, možná stovek lidí tahalo limity na max a ještě víš u stovek až tisíců položek, aby si zabezpečilo nějakou cenovou hladinu pro další následný prodej v budoucnu. nehledě nato, že by to takhle byl permanentní stav, tudíž by o nic zásadního nešlo (rozuměj, musí se v to pokračovat... "až by bublina splaskla" - desítky let?)

Dovolil bych si opravit pár omylů (tučně označené věci): Vy mincaři jste zvyklí na stovky a tisíce položek a na velkou sběratelskou základnu. Nás sběratelů bankovek je řádově méně, navíc se bavíme o bankovkách Československa, kterých je lehce přes stovku. Dále, řeč je o několika (velmi málo) položkách, navíc často jen v lepších stavech. Abych byl konkrétní: 10/1919, 20/1919 v UNC, 50/1919, 100/1919 ve stavu UNC až horší 2, 5000/1920 v UNC-1, 1000/1919 a 500/1923 v podstatě v jakémkoli stavu, pár bankovních vzorů, 1000/1944 poukázka, 2000/1945, nevydané 1951-3 + pár dalších položek "střední třídy". To jsou typické "investorské" bankovky - mluvíme-li o "investorech", většinou máme na mysli lidi, kteří si toto nechají prodat a do tohoto ukládají peníze. (Moje - možná romantická - představa investora, kterou ovšem nikomu nevnucuji, je představa zodpovědného otce rodiny, který takto uložil na horší časy nebo dětem do začátků cca 300-400 tisíc.)

Další věc: je nutné si uvědomit, jak probíhá aukce. Lze přihazovat v sále, lze přihazovat po telefonu naživo, lze limitovat písemně, nově lze často limitovat online. U aukcí bankovek Československa to opravdu vypadá tak, že nás v sále sedí "pět a půl" sběratelů plus několik obchodníků. Spousta "lepších" věcí se opravdu prodá na limity, příp. telefonistům. Navíc spousta položek se protočí několika aukcemi, příp. i aukcemi a v mezičase jsou často zaparkované nebo na webových stránkách prodejců (podle všeho jako komisní prodej). Čert to vem, ale co se týče aukcí, namátkou následující věci závisejí jen a pouze na důvěryhodnosti a dobrém jméně pořadatele:

• telefonista: existuje vůbec? (hlas se do sálu nepřenáší, za telefonistu přihazuje člověk z aukční síně)
• písemné limity: existují vůbec? jaká je jejich výše? zná jejich výši opravdu jenom pořadatel nebo je prozradí spřízněným duším, které pak přihazují v sále a ruku dají dolů těsně před limitem?
• online limity a online přihazující: existují vůbec, nebo si jen šikovný IT hraje?
• přihazující v sále: nepřihazuje náhodou někdo na svou vlastní věc? Nebo nepřihazuje kamarád kamarádovi?
  Neříkám, že se to tak děje (byl bych blázen, protože to neumím dokázat), ale problém je v tom, že nikdo tyto domněnky neumí vyvrátit. Z logiky věci to prostě není možné.

Navíc, jestliže jsem psal, že "spousta lidí má v těchto bankovkách spoustu peněz", je to prostá matematika: dva legionáři, tři 1000/1919, dvě 100/1919, sada nevydaných 1951-3, slušný rozsévač a slušná 50/1919 - a jsme na milionu. Jestliže nějaký takovýto "investor" nakoupí za 100.000 aukčí ceny, pak zaplatí cca 110.000 i s provizí. Když bude chtít prodat, musí počítat s tím, že se mu něco strhne z dosažené ceny (tedy v případě nákupu z těch 100.000) - no a investor kvůli prodělku přece neinvestoval. Tedy ceny těchto několika málo věcí prostě nemůžou klesnout o čtvrtinu / třetinu / polovinu - to by byl "konec světa" a Lehman Brothers č. 2.

Z mého pohledu sběratele jsou věci prosté: cenu akceptuji a koupím. Nebo neakceptuji a nekoupím. Když budu něco CHTÍT, může si se mnou prodejce hrát jako kočka s myší a obrat mě jako ve "skořápkách". Když si řeknu, že na tohle přistoupit nechci, k nákupu mě nikdo nedonutí. Jak to vidí nesběratelé, to netuším (a rád bych to věděl).

je to dokola omílané téma.
Na překupnících, kteří někde koupí a jinde se obratem snaží prodat se ziskem, nevidím nic špatného a nemorálního.
Ale je to právě o tom, jak se tvoří cena. Jestli poptávkou a nabídkou kupujících a prodávajících anebo v zákulisí.
Kdysi jsem tu hořekoval nad vysokými cenami Zaire, například u Klima se "prodá" za určitou cenu a za tu je potom nabízen v e-obchodu Karasiewicze.
Nedávno jsem postřehl, že výřez z anulátového archu 1000 Kč 1993 z aukce Aurei 2012, tehdy "prodaný" za 32 000,- + % je vesele nabízen v jejich e-obchodu za tržní cenu 40 000,-:

http://www.numismatika.info/index.php?page=shop.product_details&flypage=flypage.tpl&product_id=6165&category_id=40&option=com_virtuemart&Itemid=85

Taková "tvorba" ceny je problém.

Peniaze sú rovnako veľké pokušenie pre chudobných či bohatých nech sa pozriete kdekoľvek. Každý má svoju cenu, len jej výška je rozdielna. Je jedno či je to člen vlády alebo kardinál vo Vatikáne...

Mňa zaujala v poslednej aukcii u Klima dražba 25 hal 1932, kde sa bili písomný limit a priateľ na telefóne. Cena za mincu so zelenými chrastami skončila na 200.000 Kč...

Rozuzlenie - mincu vydražil záujemca s písomným limitom.

Pridám ešte moju skúsenosť s užívateľom "caligator". Čo však úplne nechápem je to, prečo sa niekto začína nazývať priekupníkomm je tu za toto navyše verejne "odhalený" a „ukrižovaný“. To či je niekto priekupník alebo nie, je podľa mňa irelevantné a úplne nerozumiem tomu, prečo sa začína priekupníctvo nejakým spôsobom "kriminalizovať". Priekupník je človek, ktorý kupuje tovar za účelom jeho ďalšieho predaja so ziskom. Koľkí z Vás nikdy nekúpili nejakú bankovku presne s týmto zámerom? Je pravdou, že toto pomenovanie dostalo v poslednom období negatívne vnímanie, ale nebolo tomu tak vždy. Stačí si zo zaujímavosti prelistovať staré slovníky (cca. 40 rokov a viac). Ja nad tým osobne nevidím nič negatívne. Začína sa tu kategorizovať ľudí na tých "správnych zberateľov“ a ostatných: investorov, obchodníkov, priekupníkov a neviem koho ďalšieho... Prečo by napríklad aj caligator nemohol byť "pravý zberateľ“. Ale to nie, pretože je to priekupník. Čo je to za prízemné hodnotenie? Každý si na svoju zbierku zarába inak, každý má iné možnosti.
Ale späť k mojej skúsenosti s týmto užívateľom. Žiaľ nie je pozitívna. Je úplne jedno do ktorej "Vašej" skupiny podľa Vás spadá, dôležité je či niekto s týmto človekom jednal, či ho pozná a aké ma reálne skúsenosti. Ja som s ním mal jeden obchod, kedy som vyhral jemne vzácnejšiu bankovku v kúpnej cene cca. 2000,-, zberateľsky hodnotovo o niekoľko tisíc vzácnejšej (cca. 5000,-). Žiaľ tento predajca, vedomý si pre neho nízkej dosiahnutej ceny v aukcii, začal hrať taktiku, že je odcestovaný a nevie kedy sa vráti. Toto sa opakovalo asi 2 mesiace v 3 - 4 emailoch, stále s tou istou výhovorkou. Potom som na to už aj zabudol (žiaľ aj na udelenie negatívu - nakoľko som naivne veril, že je ozaj odcestovaný). Ale o predajcovy som si urobil vlastný názor. Takže moja skúsenosť s týmto predajcom je negatívna a osobne by som od neho nič viac nekúpil - nedražil, pretože sa zachoval veľmi neseriózne a to stačí. Niekedy Vám stačí si s takýmto človekom len vymeniť zopár emailov, pozrieť na štýl vystavených aukcií, popisy, aby ste si urobili obraz s kým jednáte. Žiaľ zápalení zberatelia túžiaci po vysnívanom kúsku niekedy prehliadajú tieto prvotné varovania. Podotýkam, že sa jedná len o mojú skúsenosť, ale o serióznosti tohto predajcu mám ja jasné. Nechcem si predstaviť, ak by som kupoval bankovku v rádoch desiatok tisíc a čo všetko by sa mohlo stať ak by došlo k nejakému "zádrhelu". Takto to bola celkom bezbolestná skúsenosť.
Apropos, nedávno som zablúdil na stránky jedného člena tohto fóra a prikladám odkaz na celkom zaujímavý „[Etický kódex zberateľa v notafíli(http://www.papirovaplatidla.cz/eticky-kodex-sberatele)". Mne osobne by stačilo, aby sa ľudia zaujímajúci o notafíliiu delili do skupín, tí ktorí sa riadia týmto kódexom a tí ktorým tento kódex nič nehovorí.

To je hezké co jsi napsal, ale potvrzuješ, co je v tom kodexu. Už z popisu jeho aukcí je lež, že jsou to bankovky z jeho sbírky, když se u něj neohřejí ani týden. Co mají říkat sběratelé, kterým v aukci toužená bankovka utekla, ale mají 2.pokus na tutéž bankovku na aukru, že se prodá levněji, než na sálové aukci? Když to tak dopadne(levněji), tak jsi sám zjistil, že ji nekoupíš, protože se přeci musí prodat za vyšší cenu, jinak prodejce je "odcestovaný" a prodej nebude!!! Mě je jedno, kdo mi prodává bankovku, ať je to investor, sběratel, překupník, ale jedině rozhoduje cena, za kterou ji kupuji! Investorem jsem i já, i když sbírám bankovky, protože ukládám volné prostředky do bankovek, které časem prodám se ziskem, abych měl na nákup dalších chybějících bankovek. Ale překupník je dle mého názoru správné slovo pro tyto "sběratele", kteří se snaží v co nejkratší době prodat bankovky, s co nejvyšším ziskem!
Když to vezmu absurdum, tak investorem jsme vlastně všichni sběratelé čehokoliv, protože nikdo z nás neví, co se stane s jeho sbírkou po smrti, jestli zůstane v rodině, nebo půjde do aukce, kde ji vykoupí třeba ti "sběratelé"!!!

Souhlasím s kodexem. Překupníkem nazývám tyto "obchodníky" ,protože jezdí po aukcích, skupují dražené předměty za účelem zisku. Mění řetězec: prodávající - obchodník - kupující na prodávající - obchodník - překupník (1 - 2 - několik) - kupující. Sběratel pak buď ustoupí od dosažené ceny, protože je nad jeho chápání a nebo podlehne, protože ten kousek chce, byť za něj zaplatí "nesmyslnou cenu". V obou dvou případech je na tom bytej sběratel. Pokud byste četli celou diskuzi, tak hlavním důvodem tohoto vlákna bylo poukázání na falešnost tvrzení v popisku aukce, kde dotyčný uváděl, že se jedná o prodej z jeho sbírky. Pak tedy měl tuto bankovku původně ve své sbírce, nezdála se mu vydražená cena v sálové aukci, sám si na ni přihodil, uhradil poplatek za prodávajícího i kupujícího, aby ji dráž prodal na aukru - nesmysl, že? A nebo jeho sbírka má vždy trvání od vydražení do doby, než ji stihne nafotit a vystavit na druhou aukci. Dotyčný se možná cítí jako sběratel, já mu říkám překupník.
A ještě mají jednu výhodu proti sběratelům. Sběratel si chce něco pořídit, tak jde do aukce s tím, že ty peníze, který si vydělal, dá za něco, co mu udělá radost, pořídí si kousek, dva v rámci svých finančních možností. Nebude tedy soutěžit v příhozech s překupníkem, kterej jde do té aukce třeba s větším obnosem, ale s vědomím, že peníze bude mít nejpozději za měsíc dva zpět a se ziskem. Sběratel jde utrácet, překupník vydělávat. Platí pro všechny sběratele, nejen notafiliky.😎

Moje slova, byls rychlejš😆 í