Tak takový přístup se dnes už opravdu moc nevidí a zasluhuje si uznání. Většina lidí by se zachovala jako obchodník a snažila by se cenu ještě srazit dole a využitím finanční tísně někoho jiného tak známky výhodně získat.

Pro Bohouše K: nejsem už také zrovna mladík (54), ale tvrdit, že současné sběratelství je o tom za kolik a koho oškubat, tak v tom s Vámi nesouhlasím.
Spekulanti a zloději byli i dříve a dokonce případy vražd ( v r.1967 případ Paulíček, r.1986 Charouz). V dávnější minulosti to nebylo o nic lepší. Troufnu si napsat, že i takoví filatelističtí "bardi" jako Jaroslav Šula, nebo Rossler-Ořovský byli v první řadě spekulanti a žádnou filatelistickou etiku nectili. Psáno dnešním jazykem: byli to businessmani tvrdě jdoucí za svým ziskem.
Podvodníků za první republiky více než dost: známé případy Švanda, Hrdina, za Rakouska-Uherska např. případ Friedl. To jsou jen ty mediálně nejznámější případy.
Píšete, že staří fachmani s velkým "S" pomalu vymírají a jejich sbírky se stávají předmětem spekulace. Ale to v minulosti též nebylo o nic lepší. Staří sběratelé umírali a jejich sbírky se stávaly předmětem spěkulací před 100 lety, zrovna jako dnes.
Máte špatnou osobní zkušenost, že jste byl vykradený po návštěvě mladého "sběratele". Ale myslím si, že zloději jsou zastoupeni ve všech věkových generacích a nedají se z toho dělat nějaké závěry.
Z Vašich příspěvků vyplývá, že jste poctivý člověk, ale zrovna tak poctivě vyjádřili moderátoři a čtenáři Infofily svůj názor na Vámi vystavený materiál.

Toto co teď řešíme je zajímavé téma, ale určitě bych také asi netvrdil obecně, že tomu tak u všech mladých je. Jsou vyjímky a dokonce chodí na tento portál a diskutují tady s námi. Například taková Pavlínka je mladé, šikovné děvče - pro filatelii velmi nadějné. Takových mládežníků je více. Je jich málo, ale jsou. Vím, že Bohouš K. má asi špatné zkušenosti, ale nelze je házet do jednoho pytle jak uvedl Jaromír těch starších podvodníčků a šíbrů je taky dost - tohle není o mládí.

Zrovna nedávno mi jeden známý líčil, že mu zemřela maminka. Ta měla po svém zemřelém manželovi sbírku známek a krátce před smrtí prosila toho mého známého, ať tu sbírku neprodávají. Musel jí to svatosvatě slíbit. Ale znáte to, jak to v dnešní době chodí - dědicové se měli podělit a dost spěchali, takže sbírku měli prodat, aby byl mj. z čeho zaplatit pomníček na hřbitově. Nikdo z nich známkám nerozuměl a nikdo z nás o té sbírce nevěděl. Briskně se ale dostavil k nim na dědinu jeden nejmenovaný sběratel z Prahy a za těch dvanáct kufrů se sbírkou, která obsahovala mj. i dva aršíky Heidricha, jim dal 35 tisíc Kč.
Pokud to ten dotyčný sběratel teď čte, tam mu říkám: styď se, "sběrateli"-hyeno.👿 👿 👿
Velice mě mrzí, že jsem se to dozvěděl - jak se říká - "s křížkem po funuse". Určitě šlo věc řešit lépe. Např. jsme se mohli v klubu na pomníček složit, sbírku dát do solidní aukce (kvůli transparentnosti) a dědicové nemuseli být oškubáni.
Podotýkám, že se nejedná o apríl !!!

To je opět smutný příběh, ale zdá se neuvěřitelné, že sbírka obsahovala dva aršíky Heidricha. Kdyby jeden tak to možná ano, ale proč by někdo vlastnil takto drahé aršíky ve dvou kusech? Ale i tak je to hyenismus...

Spíš to budou dva nálepní listy s vylepenou známkou Heidricha. To, ale nic na tom příběhu nemění.

Na druhou stranu si za to příbuzný asi svou nedočkavostí při prodeji mohou tak trochu sami. Takto to asi býva často - bohužel.

Bohužel, můžou si za to také sami, obzvlášť když jeden z nich údajně řekl, že to mohlo také vyletět komínem...
Ten známý mi tvrdil, že se jednalo o dva kusy aršíku a když jsem se ho ptal na velikost a jak to vypadalo, skutečně mi popsal aršík ! Tak jsem mu ukázal obrázek - a bylo jasno. Máma asi tušila nebo věděla, o čem mluví.

Tak to je už jenom hamižnost. Vyletět komínem... :-(. Tak to je nelituji - teda pokud mezi nima nebyl někdo solidnější. To jim patřilo. Kdyby si počkali a bylo tam kromě jiného i další vzácné známky a i třeba ty dva aršíky (pravé) tak mohli mít desetkrát tolik a možná i více.

Ono je také dobré průběžně si vést alespoň přibližný seznam dražších známek a přiložit jej ke každé sbírce. Případní dědicové alespoň vědí přibližnou cenu sbírky, i když známkám nerozumí.

Tak to je užitečný nápad - doporučuji.