SČSI - Svaz Československých invalidů. Vznikl z politického nátlaku jako člen Národní fronty v r. 1953 transformací Ústřední jednoty invalidů. Byl členem tzv. Národní fronty, kterou vedla KSČ.
Svaz československých invalidů
O tři roky později, po dosti složitých jednáních, byl v roce 1952 ustaven Svaz československých invalidů (SČI, později SČSI). Tehdy došlo především ke sjednocení invalidů civilních a válečných a Družina válečných poškozenců přešla také do jednotné organizace. Tato organizace sdružovala postižené podle čtyř skupin vad — sluchové, zrakové, vnitřní a tělesné vady.
Paritní zastoupení trvalo nadále. Autonomie jednotlivých druhů postižení byla garantována v ústředních sekcích, které řešily specifickou problematiku vad.
Ustavující sjezd SČSI se konal 7. června 1952 na Slovanském ostrově v Praze. Předsedou ÚJI byl zvolen J. Ouředníček a tajemníkem se stal nevidomý J. Drtina. Později se stal předsedou ÚJI nevidomý JUDr. R. Tyl a tajemníkem J. Ouředníček. Předsedou SČSI byl zvolen opět nevidomý R. Tyl, tajemnicí M. Medonosová. Později byly vedoucí posty sloučeny a R. Tyl se stal úřadujícím předsedou.
SČSI byl organizací celostátní, na Slovensku fungoval Slovenský výbor SČSI.
Do roku 1967 proběhlo pět celostátních sjezdů SČSI, které řešily aktuální problematiku všech skupin invalidů v oblasti ekonomické, sociální a politické. Sjezdy Svazu invalidů se konaly vždy až po závěrech sjezdů KSČ.
Na jaře roku 1969 se celá dosavadní struktura organizace změnila. V důsledku federalizace státu vznikaly i federální orgány v rámci ČSSR. SČSI se rozdělila na čtyři autonomní svazy s vlastními ústředními výbory a s vlastním výkonným aparátem.
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
